Duben 2013

Nádražní

29. dubna 2013 v 22:37 | Eliška Linn |  naFoceno
Věřte mi, nemohla bych být profesionálním paparazzi. Ani amatérským.
Vlastně vůbec neumím fotit lidi nenápadně.
Což je pak trochu problém když máme fotit dokumentární fotku. Někde.
Třeba na nádraží, když si to usmyslím.

NA STŘED!


Můžu vlaky cestovat jak dlouho chci. Denní, běžní cestující, mi přijdou nudní.
Raději jezdím v noci.

Když je situace rychlejší než mé manuální nastavování fotoaparátu.

Mějte se... černobíle?
Tralala.

Pasivní hráč počítačových her

11. dubna 2013 v 23:32 | Eliška Linn |  naPočítači
drsný Assassííín Eliška Linn (co by se zabila při prvním skoku přes drobnou zídku)
... protože mne nebaví ty hry hrát, ale sedět někomu za zády, smát se, lekat se, poznamenávat k tomu pár věcí... to dělám ráda. V současné době sleduju kamarádce za zády Assassin's Creed. Nemám ani tušení, co je to vlastně za díl nebo jak se tomu říká. Prostě to sleduju a je to super. Zvlášť když se děj pohybuje ve městech, které díky školnímu výletu do Itálie za týden a něco navštívíme.
Ve škole teď animujeme krátké animace na téma "Ptáci". Má to být použito na nějakém festivalu ptačích budek nebo co. Jedna spolužačka dělá tradiční papírkovou animaci, většina z nás si naskenuje připravené nastylizované ptáčky a rozhýbe je v Adobe AfterEffectu... a Luci dělá stínovou animaci. Dneska jsme jí já s Tei (a Yumi) dělaly ruce.. teda, ne její ruce. Ty hýbající se ruce. Bylo to fajn.
během papírkové animace...
"Myslím, že jsi pohnula i celým tělíčkem toho zeleného."
" Do p*dele už, já je fakt přejmenuju ze Zlařana a Chlupíra na Pi*use 1 a Pi*use 2!"
A jinak nemám na nic moc čas. Doma si dopisuju dějiny výtvarné kultury, protože budeme psát test. Pak se učím na dějiny fotografie, protože budeme psát test. Pak mne čeká romantismus, protože budeme psát test. A matika, ale tu se učit nebudu, přestože budeme psát test. Nějak se nám ti profesoři před odjezdem do Itálie zbláznili.
Mějte se fanfárově.
Pac a pusu.
Tralala!

Na černobílou notu.

8. dubna 2013 v 4:38 | Eliška Linn |  naPočítači



_________Momentky.

Poslouchat popové hvězdy?
Klasiku přece nikdo nepřemůže.
__Nechat cvičené prsty
__po černobílé klaviatuře
__proběhnout hravě.
______Pročítat noty zas a znova,
______zatímco v hlavě
______znějí Nocturna Chopinova.


Protože proč ne? Snad každý klavírista musí jednou podlehnout Chopinovým melodiím (téměř určitě každá klavíristka, přece jenom jsou to jemnější, romantičtější věci). Sice upřednostňuju ruskou školu, ale než se naučit něco od Rachmaninova... to je v plánu. Noty jsou. Jenom bokem, odložené, ponechané na příště.
Proč to sem píšu? Je mi líto nechat tady jenom obrázek.
Představuji vám pana Frédérica Chopina, velikána klavírní hudby.
Jo, a mimochodem, Chopinovy etudy stojí za to. Zůstane vám jenom otevřená papula, vypleštěné oči a rozum stát, když někoho vidíte jak je hraje.. a jeho prsty v té rychlosti skoro nevidíte.

Ž (i) júúúú!

5. dubna 2013 v 22:52 | Eliška Linn |  naPočítači


*spad*
Protože to photoshop dělá rád, je totiž zlý a projevuje to jenom u práce, na které vážně záleží,
například u animace frame by frame (snímeček za snímečkem) do školy.
Tak jsem o víkendu skončila po nakreslení celkem.. pff, sedm barev plus obrysy na jeden snímek, dvě sekundy po 25 framech to je padesát.. padesát krát osm.. po nakreslení 400 snímků. (nejde o obdivování mé superrychlosti v matematice, jde o obdivování mých nervů)
Naštěstí se nade mnou slitoval jiný photoshop a přeuložil mi to, takže se nakonec k té animaci zase dostanu a křeček může pokračovat na své cestě v kolečku. Hloupé zadání úkolů do školy.
Teda, kromě křečka (a šití stylizovaných ptáčků na papírkovou animaci - ruční práce na multimédiích!) čmárám ještě návrh na festivalová trička. Můj problém je, že jsem se moc vžila do vykreslování kroje a najednou je to složitější než by být mělo. Když už to teda nepoužiju, tak jsem si to aspoň oddechově vybarvila a pokouším se přijít na něco jiného.

Až nebezpečně moc jsem si navykla na poslouchání písniček. Jakože najednou bez hudby nevydržím, natož pracovat. Takže jsem včera šílela, že mi hraje jenom jedno kouzelné sluchátko. Bohužel není kouzelné natolik, aby zvládlo stereo utáhnout samo o sobě. Pff. To bylo hodně zoufalé. Zjistila jsem, že i ty méně kvalitní mi vždycky nakonec hrají jenom.. po jednom. Prostě žádný pár. Jak to sakra dělám?
Jo a jedna věc mne toto pololetí na škole rozčiluje. Fotíme portréty. Já nehodlám dávat na blog fotky spolužáků. Už cítíte ten problém? Nemůžu sem dát žádné školní práce co se fotky týče (když už je teda někdy splním). A animace jsou moc na dlouho než z nich něco vyleze. Nemám se tu čím chlubit.
No ale to by tak bylo...
tak všechno.
Tralala!

(muahaha, satansky rychle ukončený článek)

Injekci do kotníku

1. dubna 2013 v 1:52 | Eliška Linn |  naPočítači
Několik super rychlých náčrtků k aktuálnímu tématu mého života.
Jehlám prostě nevěřím.
Problém s kotníkem. Hodně dlouho se už držel. Prostě bolel. Hajzl. Jediná část mého jinak dokonalého těla, která dělala problémy. A dál dělá. A to i po zásahu ortopeda. Pan doktor měl geniální nápad. Bodnout mi do toho "podrážděného kloubního lůžka" injekcí nějakou supernápomocnou látku. Jenomže já a jehly se nekamarádíme.
Jooo, možná jsem trochu ztratila barvu. A to jsem ještě netušila, že injekce nebude z celého dne to nejhorší. Po třech hodinách, kdy už jsem vydýchala tu psychickou roztřesenost, se dostavila muka. Naprostá. Nejhorší bolest mého života.

Nejdřív to ten kotník rozdrtilo mezi tisíci tunovými závažími, pak se to pokusilo vydloubnout ho z těla polévkovou lžící a nakonec si to bublalo soukromými výbuchy. A to, prosím pěkně, ortoped říkal, že by to dneska mohlo možná trochu bolet, že se to dnes nemá namáhat.
Dohájíčka.
Dva ibalginy, paralen, nic nezabralo. Teda, hodinu jsem skučela a pěla árií o mnoha slovech (bué-hehe-he-heee, já už nechci-hihi, do p*deleee-he-he-neee..) a pak jsem prostě odpadla vyčerpáním. Tak.
Není to úplně dnešní příběh.
A i po těch dvou dnech kotník ještě pořád bolí.
Naštěstí už ne tak sebedestruktivně.
Ano, sebedestruktivně, měla jsem sto chutí ho odřezat od těla.
Možná by aspoň to pomohlo.
Mmf.
mějte se pěkně a nenechejte si namluvit doktory, že injekce do kotníku nebude bolet.
Bude.


P.S. - maminka mi půl hodiny po ibalginech a paralenu navrhla víno. Nakonec mi ho nedala, ale řekla bych, že bych po té kombinaci byla tak zdrogovaná, že by mi to jediné pomohlo. Pac a pusu.