Leden 2013

Vzpomínky.

28. ledna 2013 v 4:41 | Eliška Linn |  naPočítači
Začínám se opět ztrácet ve světě hocz a tak. Takže samozřejmě i v konverzacích s mým dávným internetovým kamarádem, kterého neoslovím jinak, než jménem jeho postavy - Vindict. S Vinýskem jsem toho zažila dost. A tak jsem začala vzpomínat...
Třeba na ty naše věčné hádky Vinův šátek versus Elisčin deníček, byla to asi jediná věc, na které jsme se nikdy neshodli...
Nebo jak Eliska musela nosit Vinýskovi každý den čokoládu... nebo jak... ale k čertu s tím.
S ním se mi prostě hrálo RP nejlépe ze všech. S ním jsem se do postavy skutečně vžila a díky mu za to.
A vůbec, i mimo hru je to skvělý kamarád. Mimochodem se mnou právě strávil celou noc konverzací o všem, především o naší dokonalosti.
Zneužití polštářů ve společenské místnosti k získání výhody...
Vinýmu patří velký dík. Za hromady a hromady věcí.
Vzpomínám na Elisku.
Děkuji Vinýskovi.
A tak.

A tak dále.

26. ledna 2013 v 2:22 | Eliška Linn
Tak teda žiju.
A žiju skvěle.
Jak jinak.
1) miluju hradiště a umprumáky především.
Taková kavárnička plná umělců, smích, nějaké to víno, povídání, když se zachce hraní na klavír, pohodová muzika. Zbožňuju tu atmosféru. Užívám si, že jenom procházím kolem prváckého designu a už mě kluci vtáhnou dovnitř a začnou si se mnou povídat. Nemůžu si vynachválit čajíčkování s nejbližšími lidmi.
Hradiště je vážně studentské město.
2) miluju partu lidí, se kterými hraju dračí doupě.
Ačkoliv je trošičku zvláštní potkávat se tam s mým bývalým, tedy, z mé strany už určitě nic víc není, nejsem si jistá co u něj, ale je to vlastně v pohodě. Ta parta je super, ti lidi jsou super. Vždycky se nemůžu dočkat úterý, kdy zase rozehrajeme s fantazií a nějakým tím štěstím od kostek osudy našich postav..
3) miluju umprumku.
To je tak bez komentáře, řekla bych. Dobře, nevydržím a okomentuju to. Miluju hodiny na oboru, když animujeme, když natáčíme (teda víc mne potom baví střih)... když se díváme na filmy (s nejbožejším učitelem) nebo když máme fotit a nefotíme a místo toho jsme přidrzlí na učitele (ale on to bere a vrací nám to, jooo)
4) miluju své přátele (nyní myslím mimo umprumku)
Protože bez nich bych vážně žila jenom mezi šílenými a pološílenými (ne, nikdo tam není jenom pološílený.. o.O) umělci ze školy. Třeba takový bývalý (ale jiný než v té partě na dračák) je jedním z mých nejlepších přátel a je to super.
5) miluju online RPG hry. Vlastně jenom hocz.
Protože už zase začínám hrát, zase jsem si vytvořila postavu a nějak se na ní vytvoří závislost, určitě. Baví mne vymýšlet osudy jiným a představovat si, jak klopí stydlivě oči zatímco se ptá jestli jdou ostatní taky teprve do prváku.
6) miluju když nespím a přesto mám skvělou náladu.
Vlastně když nespím, mám lepší náladu než když spím. Když spím dostatečně dlouho, jsem pak celý den rozespalá a nějak se nedovedu rozjet. Když téměř nespím, nebo nespím vůbec, jako jsem to udělala z neděle na pondělí, zvládám se učit, čmárat, dělat si pořádek v počítači, a pak poskakovat ve škole jako naspeedovaná veverka. Nejde to vydržet do nekonečna, já vím. Celý týden jedu tak se třemi čtyřmi hodinami spánku, proberu se, zacvičím jógu, dám si čaj nebo jogurt nebo skutečně připravím nějaký rohlík, vypravím se do školy a jedu dál. Dojedu v jedenáct, sednu k počítači, v jednu nebo ve dvě ho vypínám a v pět mi zvoní budík. Dospávám potom dvanáctihodinovými zátahy o víkendu.
7) miluju mé vztahy co se zamilovanosti, poblázněnosti, prostě těchto věcí týče.
Protože já si vážně nemám na co stěžovat, fakt že ne. Řekla bych, že by se mnou každá druhá měnila, z fleku. Ale samozřejmě jsem anděl, svatá, jasně... O:-)
8) ... a tak dále
Protože kdybych to tady měla všechno rozepisovat, je to ještě na dlouhé povídání. Začala bych rozebírat jednotlivé součásti těch velkých celků, které shrnu pod "umprum", "přátele" nebo "skvělou náladu".

Nelezou Vám lidi jako já na nervy?

Musím si najít manžela kuchaře.

14. ledna 2013 v 22:40 | Eliška Linn |  Zápisník
Eliška Linn
zpětně - všeeeechno nejlepší, starče! ^_^
kamarád
máš přesně 17 hodin 53 minut zpoždění, tvé přání je neplatné, buď odvoláš toho starce, nebo bude neplatné pořád -.-
Eliška Linn
neodvolám, spolehnu se na to, že tě ve tvém nyní už požehnaném věku dožene skleróza a ty zapomeneš, že jsem ti nepopřála.

Protože mne vyloženě baví být milá na mé kamarády. Jenom si z něj utahuju, mám ho ráda. A on to ví :) (teda doufám, protože jinak jsem přišla o kamaráda).
Jen dodám, je starší pouze o třičtvrtě roku...
Včera jsem došla na to, že já a kuchyň nejsme zrovna velké přítelkyně na život a na smrt. Teda, spíš jsem si to jenom potvrdila. Měla jsem tušení již dřív, vlastně od mala. Zřejmě jsem jí něco jako malá Linnie provedla a ona mi to dodnes neodpustila. Tak trochu jsem doufala, že čas všechny rány zhojí. Očividně ne.
Tedy, aby to i pro vás mohlo být očividně, přikládám důkaz.
A připravuju šíleně hluboký článek k zamyšlení se nad fungováním naší společnosti. Tralala.
To je tak pro dnešek vše, co jsem vám... jo, asi jo. Mám se super fajn, s kamarádkou hráváme na klavír v jedné čajovně/kavárně/baru v našem studentském městě, od nástupu do školy jsem vlastně nějakou kavárničku zatím nevynechala ani jediný den.. (moje peněženka kvílí)... vždycky se najde nějaký pohodový člověk, kterého mám ráda a se kterým si ráda povídám a jde se mnou do nějakého podniku.. takže ano, mám se super :D
Pac a pusu

Spánek je prý důležitý.

9. ledna 2013 v 1:44 | Eliška Linn |  Zápisník
A já místo spaní nespím.
Po nocích cestuji nočními vlaky domů a hledím z tmavých oken do tmy ven.
A nedostatek spánku nemá vliv na slovní zásobu.
Noční cestující jsou jiní než nenoční cestující.
Přes den narazíte na uječené studentky, povídání nakloněné babičky a dua dědáčků diskutující o králících.
Na poslení spoj se objeví nejrůznější individua, zahalení v dlouhých kabátech a dívajíc se po ostatních doufají, že ostatní se nedívají po nich. Hra na neviditelnost.
Dvě téměř totožné fotky.
A mně je to ukradené, stejně jako je mi ukradené, že hodiny hlásí 01:42 a v 5:00 mě čeká budík.
Stejně jako včera a dneska. A stejně jako dva předchozí dny, i dnes to vidím na tři hodiny spánku maximálně.
A je mi to ukradené.
nejsem v depresích. mám se fajn. až moc. (!) jenom jsem nevypsaná.

Jo, a zdraví vás má sestra...

6. ledna 2013 v 14:18 | Eliška Linn |  naPočítači
Samozřejmě s nadšením jí vlastním... jak to tak u puberťáků bývá.

Pojďme žít americky! (Jasně. Celá žhavá.)

5. ledna 2013 v 20:06 | Eliška Linn |  Zápisník
Tak jsem si konečně zajela se sestrou a maminkou nakoupit do Trenčína, utratit peníze od Ježíška, prostě si vybrat oblečení které jakoby leželo pod stromečkem. Čekaly jsme na slevový víkend, a ten skutečně stál za to, protože moc nestál.
Nakupovalo se dobře, což o to, dva kabáty (protože jeden je nic moc, tedy rozhodně není moc), nějaké hazuchy (prostě pletené věci, co tak různě visí na člověku, ať už se jedná o pončo nebo hodně volné svetříky) a tak podobně.
Ovšem o tom bych nepsala, to není záživné. Jedině kdyby bylo mým cílem donutit vás slintat nad božskostí mého šatníku - a věřte, že boží je. Jo. Slint.
Uznávám, ačkoliv žiju velice zdravě, k nákupům patří návštěva domečku s velkým žlutým M všude možně. Když je to jednou za půl roku, tolik to snad neuškodí. Ceasar sálat s grilovaným masem byl docela dobrý, musím uznat, že na fastfood chutnala zelenina překvapivě svěže a čerstvě. Kam se na tohle hrabe rádoby salát u nás ve "městě" v místní restauraci - tam totiž zelenina chutná jako... popravdě, nikdy jsem nic tak nevýrazného nejedla (ačkoliv můžu být ráda, že to aspoň není nechutné).
Proč žluté eM zmiňuji - hromada rodin s malými, tlustými dětmi. To bych ještě přešla, ale když se ke stolu vedle nás posadila rodina s batoletem a před to mimi postavila maminka hranolky a kuřecí nugetky, trochu jsem vykulila oči. Co teprve, když se k nám donesl útržek jejich rozhovoru... "On to zvládne, včera to taky zjedol celé a ďalšiu hodinu už prosil o jedlo..." přičemž ano, jsem si stoprocentně jistá že maminka mluvila o tom malém chlapečkovi. Teď už jsem měla co dělat, abych nekulila oči tak, aby si toho někdo všiml. Takže s tímto malým dítětem chodí do "mekáče" denodenně?
Pak jsem taky byla překvapená, že někdo je skutečně schopný nechat svého potomka oslavit narozeniny v rychlém občerstvení. Chápu to u lidí mého věku, kdy prostě zajdou s kamarády na něco šíleně nezdravého a je jim to fuk, ovšem když ty tuky rvou do dětí přímo rodiče, to už mi přijde scestné. Hodně, hodně moc.
A co teprve ta stará cedule u silnice, hlásající "Fotenie so Santa Clausom". Do háje, dojela jsem na Slovensko nebo do Ameriky? o.O
A slovenky v obchodech používající anglická slovíčka v běžném hovoru zcela.. běžně, jako by šlo o běžnou slovní zásobu. Jo, tá jej fashion je cool.
Hlava mi to moc nebere.
Buď jsme tady na Slovácku sto let za opicema a ve všech větších městech už se žije takhle, nebo je to (což tak trochu doufám) záležitost čistě slovenská, to poameričtění. Obávám se, že ne.
Proč to ti lidi dělají?
Vážně, vážně, vážně mi to moc hlava nebere.
juhů.
Jdu se nacpat hamburgerem a zapít to kolou, zavolat si donášku čínského jídla do domu a rozcapím se u televize sledující pohádku o Santa Clausovi, protože Ježíšek je vopruz a nuda a protože takhle je to teď očividně cool.
Colou/Fantou/Spritem na zdraví
a mějte se.


Proč s ní nikdy nemůžu pít.

4. ledna 2013 v 2:29 | Eliška Linn |  naPočítači
Dneska, respektive včera, jsem opět byla v milovaném Hradišti, aniž bych musela do školy, jelikož máme ředitelské volno jak jsou ty talentové zkoušky. Setkala jsem se s jednou z nejdražších osob v mém životě, se spolužačkou Luci.
Nikdy s ní nebudu moct pít.
Nikdy.
I bez pití se totiž nebezpečně moc smějeme.
Je to šíleně načmárané (spíš možná bude pro někoho problém to rozluštit)... ale představte si tu naprosto vážnou debatu... která se zvrhne v debatu o turbo vozíku.
(pro vysvětlení - sbírali jsme lístky z vlaků a autobusů, nějaký kluk pak za to dostal od pojišťovny invalidní vozík)


Ti tři.

3. ledna 2013 v 12:59 | Eliška Linn |  naPočítači
Ten-co-mne-roztančí, ten-co-vystihne-každou-mou-náladu a ten-co-ho-mám-ráda-už-od-malé-Linn.
Nic vážného. Jenom jsem si hrála s tabletem. Není to práce, co by se dala nazvat plnohodnotnou prací, spíš jsem potřebovala něco rychle čmárat.

Jenom... právě teď.

2. ledna 2013 v 16:30 | Eliška Linn |  naPočítači
Ale.. jsem v pohodě. Jasně. Jo. Není to taková hrůza, jako kdyby mi spadl při střihání klauzur, že... totiž... je to jenom pár hodinek práce, co jsem si zapomněla uložit. D'oh.

Klauzury (to je to kvůli čemu se na uměleckých školách stresují)

2. ledna 2013 v 13:46 | Eliška Linn |  naFoceno
Nemám k tomu co dodat. Dvojka je z pololetní práce pěkná známka. Jsem spokojená (na to, že jsem fotky místo celého měsíce fotila jenom jeden den, a to den odevzdání, čili jsem nekonzultovala s učitelem.. ehm).
Zadání? Zátiší z recyklovatelného materiálu. No, ono se to měnilo. Jednou bylo řečeno, že je to vlastně studie materiálu. Pak bylo řečeno, že by to mohla být i makro fotka. Tato varianta se potom zakázala... přesto jedna spolužačka s makrofotkou dostala jedničku... a tak. Prostě jsme nakonec fotili každý co jsme chtěli. Téměř.