Prosinec 2012

Takže co se stalo...?

27. prosince 2012 v 1:54 | Eliška Linn |  Zápisník
Takže tak. Co se stalo v prosinci? Linn oslavila narozeniny. Sedmnácté. Juhů! Ačkoliv jsem je samozřejmě slavila i doma, jako milejší mi přišla oslava se spolužáky, ve škole, na oboru. Zapálili mi svíčky na medovníku, který mi ve vlaku dal ráno Jeníček (můj milovaný malý designér), zazpívali mi... bylo to fajn.
Taky jsem v prosinci hodně zpívala. Sbor měl v adventním čase vystoupení na téměř všech jarmarcích v okolí. Repertoár jsme tedy zpívali několikrát. Každý víkend polozabitý vystoupením. Jo, fajn pocit. Ale to mrznutí stálo za to... když potom lidi nadšeně tleskají a chtějí přídavek.. jo, fajn pocit. Fajn pocit.
A taky jsem poprvé tančila před lidmi na špičkách. S pochroumaným kotníkem, který musel být alespoň zpevněný obinadlem, jsem nastoupila na plošku špiček a spolu s ostatními tanečnicemi vzala lidem dech. Naše malé městečko vidělo něco, co vypadalo jako skutečný balet. No, s modernou jsme samozřejmě taky měly úspěch. Naše nejstarší skupina má vždycky úspěch :D :)
A taky... létám. Jak jsem řešila, jestli vzlétnout nebo ne, když je to tak riskantní... odrazila jsem se od země a létám. Létám, užívám si to, je to úžasný pocit a vážně... to asi stojí za ten risk. To stojí za ten úžasný pocit, že jste našli to, co k vám patří, že je všechno tak přirozené a normální a přitom výjimečné.
Děkuji vesmíru, že mi tohle dopřál...

A tak žiju. Vánoce jsem přežila v pohodě. Pololetní práce taky. Večůrek taky... Ještě se vrátím. Pac a pusu.

... a potom přišly papriky.

7. prosince 2012 v 7:13 | Eliška Linn |  naFoceno
Jen počkejte. Temná strana papriky povstane a to teprve budou jatka, až se začne mstít za všechny své příbuzné.

Mouka.

6. prosince 2012 v 23:46 | Eliška Linn |  naFoceno
Nic zajímavého. Jenom mouka.

Využiješ možnosti a vzlétneš?

3. prosince 2012 v 0:33 | Eliška Linn |  Zápisník
Představ si, že ti osud dává křídla.
Lepí ti je k zádům nekvalitním lepidlem. A ty víš, že je nekvalitní.
Využiješ možnosti a vzlétneš? Nevíš, jak dlouho lepidlo křídla urdží. Můžou se kdykoliv utrhnout, můžou držet jen pár vteřin, můžou držet hodiny. Nikdo neví, jak bude lepidlo fungovat. Třeba se vůbec nic nestane, třeba budeš moct vyletět až nad mraky. Zamíříš k oblakům?
Využiješ možnosti a vzlétneš? Pád na tvrdou zem, zpátky do reality, bude zničující. Ale ten pocit, kdy letíš, ten pocit, kdy tě nic netíží. Ten pocit naprostého štěstí, dříve nepoznaných zážitků... Riskneš pro něj tu šílenou bolest, která přijde po pádu?
Využiješ možnosti a vzlétneš? Je to tolik nejisté. Když se jednou odrazíš od země... nevíš, jak dlouho poletíš, jestli to bude dostatečně dlouho, aby to za to vůbec stálo. To lepidlo je nekvalitní a ty to sakra dobře víš.
Využiješ možnosti a vzlétneš?
Využiješ možnosti a vzlétneš?
Využiješ možnosti a ...

... mám vzlétnout?