Srpen 2012

Jak se chovat v hodinách. Umprum styl.

30. srpna 2012 v 12:30 | Eliška Linn |  naFoceno
Nabízím vám zde fotodokumentaci naší umělecké tvorby.
Mimochodem, je trochu NEVHODNÁ a SPROSTÁ. (Ale zase se tam třeba naučíte nová anglická slovíčka ^^)
Místo antické busty jsme kreslili.. kde co. Místo na papír jsme kreslili na spolužaččina ramena. Nabízím vám obě ke srovnání. Jedno pokryté mými malůvkami, jedno pokryté tvorbou několika členů našeho oboru.
Samozřejmě, když došel profesor, ani ho moc nepřekvapilo, že nám na papíru nic nepřibylo. Už nás zná.
nahoře moje nádherná tvorba X dole tvorba mých milovaných spolužáků

Úroveň studentů umělecké školy.
Opravdu na úrovni.
A mezi tím já studuji.
Pa.

Úlovek ze školní lavice.

29. srpna 2012 v 15:00 | Eliška Linn |  naFoceno
Zavzpomínáme si na školní rok.
Na tohle jsem narazila v učebně angličtiny. Co se musí uznat je aspoň to, že dodrželi náplň učebny - vzdělávat se v angličtině. Ano, ano, ano.
Uznávám, že je to na internetu docela profláknutá verze, ovšem vytáhne vám to koutky do úsměvu, když to nečekáte uprostřed hodiny teorie. Stačí jen trochu posunout sešit ^^
, která si ještě stále dovoluje mít to tu všechno přednastavené

Dobré mmmmrrrráno (jakože vrnivě)

28. srpna 2012 v 9:00 | Eliška Linn |  naFoceno
Zbožňuji probuzení tohoto typu.
Přesněji, zbožňuji, když se probudím a vidím na mé posteli spícího kocoura.
Abych to ještě přesněji specifikovala, zbožňuji, když se probudím a vidím na mé posteli spícího kocoura mimo mou hlavu. Ideálně vlastně mimo polštář, aby mi nemrskal ocasem přes obličej.
Někdy mi to potěšení příjemně se vzbudit dopřeje :)
, která si právě užívá příjemné "dovolené" u tatínka a tak tenhle článek přednastavila ^^

Tak. Drak.

27. srpna 2012 v 14:30 | Eliška Linn |  naPapíře
Malovala jsem.
V dubnu.
Draka.
Anilinovýma barvičkama (protože je mám i s tuší nejraději).
Takže tak.
Drak.
, která si válí šunky u moře u táty na gauči a tenhle článek přednastavila :P

Tenkrát... Studie hmyzu.

26. srpna 2012 v 15:00 | Eliška Linn |  naPapíře
Je to dávno. Jednou takhle došel oborový vedoucí do hodiny, že nebudeme pořád sedět u počítačů a klikat jako blázni, že bychom se mu tam z toho brzo zcvokli a že je načase dělat něco i rukama. Že kreslit něco umíme, když jsme se dostali přes talentovky, takže by nám to nemělo dělat problém.
(Samozřejmě z hlavy totálně vymazal fakt, že jsme měli každý čtvrtek tři hodiny výtvarné přípravy, kde jsme kreslili zpočátku zdánlivě neškodné hranoly a krychle, a skončilo to u zákeřných antických bust. Za jeden rok takový skok!)
K naší radosti donesl krabice se zalakovaným smrdícím špendlíky prošpikovaným hmyzem. Jaaasně. Všechny holky jsme na ty mrtvé motýli hleděly s nadšením.
Tak jsme se do toho pustili. S chutí a samozřejmě vypnutými počítači (ha-ha. Konec sarkastického smíchu).

Totálně to změnilo můj život.

25. srpna 2012 v 15:28 | Eliška Linn |  naPočítači
Vytvořeno kdysi ve škole v hodině technologií, když už jsem měla hotové zápisky o významu barev a vhodnosti jejich použití.

načmárala a prožila

Protože. Jsem. Prostě. Awesome.

25. srpna 2012 v 0:13 | Eliška Linn |  naPočítači
Prostě jsem. Tečka.
A neříkejte, že nejsem.
Stejně bych vám nevěřila.

Prostě Naše České Dráhy.

24. srpna 2012 v 0:55 | Eliška Linn |  naFoceno
Fotka pochází ze školního roku, z jednoho ze dnů, o kterém jsem - jako o každém jiném - zabila dvě hodiny pouhým dojížděním do města školy a zpátky.
Pršelo. Dobrá, když prší, voda se dá venku čekat. Ovšem ČD se opět předvedly. Kdo totiž má vodu i za zavřeným zatěsněným oknem? (Nebylo by na místě dát to zatěsněné do závorek?)

Tož na folklórní notu.

24. srpna 2012 v 0:05 | Eliška Linn |  Zápisník
Tož tak sedím v pokoji, okno otevřené, sklénku s burčákem, už značně rozjetým, na stole. Z venku sa ke mně nesú zvuky cimbálu a békání chlapů.
"Víneeečko bílééé..."
Šak určitě. Cítím sa jak opravdická moravačka. Co moravačka. Su hrdá děvčica ze Slovácka! (A tohle musí snad každému něco řéct díky slavnému televiznímu seriálu na motivy stejnojmenné knížky Slovácko sa súdí).
Nářečím umím jenom tak trochu a sestřenka by mně tu - kdyby sa k tomu dostala - našla určitě několik chyb a několik slov, kde sa ještě dalo použit...
Žijeme tady folklórem docela dost. Ať už je to mezinárodní folklórní festival nebo obyčejná každoroční fašanková obchůzka města... folklórní súbor tady má docela silnú základnu na to, jak moc tady všecko obyvatelé bojkotují jak sa dá.
Je vám dúfám jasné, že to teď řeším hlavně proto, že sem nakreslila malú Elišku Linn v kroju a chcu sa s ňů pochlubit.. :D
Ide na něm vidět náš celkem chudý kroj. Kam sa hrabeme na Hanú a podobně. Jenomže co tady v kopcoch chcete mět za bohatství. A tak sme dopadli jak sme dopadli.
Děcka majú na nohách jenom krbce, jak vidíte na fantasticky nakresleném obrázku. A všimli ste si těch sibiřek ovázaných šňůrkama krbců? Jo, je fajn sa v tom vařit někde na vystúpení. Ještě že už to nedělám, vyměnila sem folklór za taneční obor a lidové kroky si zopakuju jenom při Karicách na večeroch u cimbálu nebo na oslavách. (Karice - čistě ženská záležitost, držíja se, zpívajú a tančíja v kruhu.)
Tož a tak.
Vážně špatná "skica" kopců, co máme nějakú tu čtvrt hodinu vzdálené (hodně udělalo to, že je to vlastně překreslené z originální skicy v deníku). To vzadu už sú slovenské kopce ^^
Mám sa dobře, dúfám, že vy taky.
Ten burčák je fajn.

Poklidné odpoledne.

23. srpna 2012 v 17:11 | Eliška Linn |  Zápisník
"Nee... achjo, zase mám další životy. Fakt nevím, k čemu to je... óká, uložíme to, no..." skuhrá moje sestra u hry, která je zjevně podle ní příliš jednoduchá.
Já sedím u stolu a přepisuju si noty Paradise od Coldplay na mou malou ručku, protože víc než oktávu nedám...
"Ho-ho-oo-op! Dobré," seká se sestra se hrou. "Uuuh, dvacet osm životů, víc než bodů... uuu, duchové! Haranti.. a tady je jeden forever alone," komentuje vraždění duchů, hadů a pidimedvídků, kteří jsou její nynější nepřátelé. "A já se ptám, k čemu mi to všechno je.. co tady dělám? To je chytré! Ale já chci pryč.. tudududududu.." přechází plynule k prozpěvování melodie od Muse.
Sbírá jablíčka a banány.
Nyní již zpívá melodie od Adele.
"No fakt nevím k čemu to je, s dvaceti osmi životama budu sbírat body. Tam už jsem jednou byla, tam nejdu." A zase zpívá Muse. "Pojďte vy ducháčci. To byl film ne? Ducháček.. příště.. šak oni mě ještě zabijí. Se nebojím jako."
Zní to trochu retardovaně. Proč pro všechny svaté komentuje všechno, co dělá?
Fajn, v tomhle ruchu se nemůžu soustředit na nějaké přepisování.
Vzdala jsem to, vytáhla papír a anilinové baričky s tužkou. Na uši sluchátka a pustila jsem si album 'Let It Break' od Gemmy Hayes. Chvíli jsem jenom poslouchala a pak přišla na řadu písnička, která přímo láká k nakreslení něčeho v takovém stylu, na jaký jsem zrovna měla náladu. Prostě 'Don't Let Them Cut Your Hair'. Koho by to neinspirovalo, že :P
Dneska jsme byly nakupovat věci do školy. Koupila jsem několik nových štětců, tak jsem je potřebovala vyzkoušet. :)
A kreslí dobře.
Poslouchám. Poslouchám. Kreslím.
Mějte se.

P.S. - Ono se to poslouchá ještě líp, když jste měli s umělcem možnost mluvit :) Jsem ráda, že jsem se s Gemmou potkala a popovídala si s ní ^^
Jooo, Eliška se zase chlubí, že so vykládala s irskou hvězdou :D