Srpen 2011

Zdrhající.

29. srpna 2011 v 13:33 | Eliška Linn |  Zápisník
Moje múza. Zdrhá. Dost úspěšně.
Prázdniny se chýlí ke konci.
Čas, který jsem mohla strávit tady, byl strávený jinde.
Blogařským světem vládne schizofreeenie. Já tady mám schované dvě moje druhé já. Ne, nejsou to dvojčata, takže mě nikdo na druhém blogu nepozná (muahahaha).
... teda kromě Rosie, které bylo tajemství druhé třetí tváře svěřeno...

Umíte začít vyprávět od poloviny příběhu? Soused to tak dělá běžně. Přitočí se k vám ze zahrádky a spustí: "Já mu říkal, ať to nechá být!"
"Komu?" ptáte se.
"Ale to on ne. On se do toho prostě pustil."
Ták. A přesně víte, co vám tím chtěl sdělit.

Jo a když jsem u té šílenosti, já zešílela už i v reálu, nejenom v blogovém světě (pokud vám to ještě nedošlo, ano, Eliška Linn JE šílená). Trochu jako Emma Watson, ale ne tak moc. Mám krátké vlasy. Vypadám jako kluk :D Rozčepýřený střih... s delší ofinou, ve které je červený melír přecházející skoro do fialova. Nebo alespoň původně měl jít do fialova. Mě spíš připomíná takovou růžovo fialovou, ale víc růžovou. D'oh.

A umím "hrát" šachy. Sice vyhrávám jenom nad mladší sestrou, ale je dobré tomu aspoň rozumět.
Když jsme byly s Luc u taťky, dojeli oba strýcové. Nejmladší ze tří bratrů vysmáté rodiny šachy předtím neuměl, tak jsem mu vysvětlila tahy a spokojeně mu brala figury. Jenže pak si k němu přisedl taťka a pomáhal mu, takže to brzo dorovnal. Na to se už strýc (ten prostřední z nich) nemohl dívat a přisedl si ke mně, že to není fér hrát dva proti jedné. Jak to dopadlo? Já s nejmladším strýcem jsme jenom hleděli a nechápali, co ti dva jednotlivými tahy sledují. Trvalo to asi hodinu.


Jestrdej (takhle napsané to vypadá fakt divně...)

17. srpna 2011 v 11:05 | Eliška Linn |  Zápisník
Vezly jsme naši sousedku na druhou (a jistě ne poslední) letošní dovolenou. A tak jsme to spojily s nákupem věcí do školy. Uhm. Dřevěná deska A2, balící papír A2, skicák A3... a pokračujeme. To toho má náš obor nejmíň, protože většinou budeme tvořit na počítači.
Bylo docela zajímavé to všechno unést. No a co. Můžu si za to sama :D
Beztak jsem k tomu všemu dokázala nést ještě zmrzlinu - ta nákupy ověšená ruka sice odumírala a měla jsem pocit, že se asi převalím na bok, jak byla jedna strana zatížená a druhá ne. Ale zvládla jsem to. Kupodivu i ve střevících, které jsem si chytře vzala po dlouhé době a na bosou nohu. Jau. Byla jsem oproto mamce ještě vyšší, než je obvyklé.
A jo, večer se tady stavil jeden známý a konečně mám všechny CD od Jamieho Culluma. Juhů!


Miluju bouřku (když sedím s horkým kakaem doma)

15. srpna 2011 v 20:55 | Eliška Linn |  naFoceno
Je to úžasné.
A sestřenka Daisy teď sedí v letním kině :D
Doopravdy jí to nezávidím. Ani v nejmenším.

Chci být slavnou spisovatelkou. Jenom... nešlo by to bez toho psaní?

15. srpna 2011 v 18:46 | Eliška Linn |  Zápisník
Mám nápad na knížku. Začala jsem to sepisovat. Pak jsem si ale řekla, že je to moc o ničem - hlavní hrdinka je předurčena k záchraně celého světa. Tak fajn, napíšu to tak, aby byla spíš vypravěčem a toho "vyvoleného" znala.
Dostala jsem se na šedesátou stránku. Trvalo mi půl roku, než jsem se k psaní zase vrátila a ... když ono je to napsané tak nudně. Takže všechno smazat a začít psát znovu, celý příběh, nezměněný, jenom napsaný jiným stylem. U páté stránky jsem začala snít, jak je to úžasné a jak tou velkou story bude zachvácen celý svět.
Prostě dokážu plánovat, dokážu to vymyslet, dokážu i část napsat... ale dát to celé dohromady, na to nemám.
Přitom vím, že by to byl úspěch, protože je to originální nápad a tak (chochochó, jaké sebevědomí vzhledem k tomu, jak málo lidí čte tento blog... představa, že by někdo za mé psaní dokonce platil je vážně směšná :D)
Nedokopu se k tomu.
Nebo jo.
Zkusíím... jeden odstavec.
Pfff.
Šílené.

Je to takový sen, který se nikdy nesplní. Stejně jako to, že bych uměla mluvit se zvířaty, že bych dokázala být neviditelná nebo že bych uměla létat.
Šlo by to, kdyby mi pár lidí pomohlo - třeba kdyby na mne neustále někdo naléhal, že mám doopravdy psát, kdyby si někdo zakryl oči a opakoval "nevidím tě" nebo že by se schoval za roh a daboval potulného pejska. Všechno jde, když se chce.
A v mé hlavě to jde jedna báseň :D


... tančící po městě

15. srpna 2011 v 16:32 | Eliška Linn |  Zápisník
*poletující a poskakující po bytě, poněvadž jí chybí taneční*
Zdravím vás, pozemšťané i mimozemšťané či jiné bytosti ze všech realit a dimenzí.
Zamilovala jsem se do mého otřískaného mobilu. Nikdy jsem na něm nebyla tak závislá. A našla jsem si k němu i sluchátka, abych mohla poslouchat muziku. Jo. Já, ta osoba, která většinou moc hudby neposlouchá, protože jí má plné zuby během školního roku plného tanečních hodin, koncertů a vůbec pobytu na ZUŠce.

Návštěva do barevného světa

15. srpna 2011 v 14:10 | Eliška Linn |  naPočítači
Je to už celkem dávno, co jsem si tak čmrkala. Asi tak před měsícem a půl :D
Nadšená z tabletu jsem si říkala, že by Eliška Linn mohla dostat barevnou podobu. Otevírala se mi nová možnost, protože s myší by její vybarvování trvalo dlouho. Tak se na tu novou možnost Linn s Rosie podívaly.
Ale...

Po půl roce se společným článkem

5. srpna 2011 v 21:04 | Eliška Linn & Hanka Rose |  Dvě autorky a jeden článek
Shiiiine ooon meeeee (zpívá)

Už to nemusíš zpívat, už to máme za sebou!

To je pravda, to je pravda... (šeptem)

Nešeptej, nebo začnu taky...

Už hodně dlouho to máme za sebou. Kolik to je? Uhm...

Červen... šestnáctý! :D

A jo vlastně, na Prázdninách jsou za dveřmi... Prázdninách za dveřmi... jak se to takhle dá říct?

Nevím, tak dobrá v češtině nejsem...

Ani já ne. Tak to necháme plavat a... co budem řešit teď?

Kočky jsou roztomilí ďábli

5. srpna 2011 v 11:51 | Eliška Linn |  Zápisník
Kočky jsou strašně úžasná stvoření. Vrní, honí se za hračkama a dělají zásadně opak toho, co byste po nich právě chtěli. Minimálně náš kocour to tak má.
Třeba jakmile se začneme někam chystat, zaleze na místo, odkud ho nemůžeme vytáhnout. Donedávna mizel rychlostí blesku pod postel a nechával se lákat na jogurt, masíčko a podobné dobroty. Musely jsme se tak chystat aspoň čtvrt hodinu dopředu, protože minimální čas strávený lezením po podlaze a nahlížením pod postele a pohovky se pohyboval kolem pěti minut. Když jsme odjížděly na dovolenou, řádil dva dny předem.
Jenže nedávno zjistil, že už vyskočí na skříně. Měřím něco málo přes 160 centimetrů a jsem vyšší, než mamka, čili nejvyšší v naší domácnosti. Skříně mají dva metry. Tak mi vysvětlete, jak ho z tama máme tahat...
Jo a když už je hodný, poněvadž se nikam nechystáme, musí na sebe nějakým způsobem upozornit. Můžete na něj milionkrát křičet: "Nesmíš!", jakmile si ho přestanete všímat, smí všechno. Nedávno mi demoloval obrázky, protože jsem příliš dlouho hleděla do počítače a ne na něj.
(jo, tenhle obrázek se Rosie tak nelíbí, protože nevypadá tak "počítačově"... je to jakože kreslené tužkou a to je jí nesympatické, že? :D)
Ale člověk se na něj nemůže zlobit. Pak dojde a vrní a vrní - samozřejmě zrovna když máte něco rozdělané - a všechno mu je odpuštěno.
Právě se nám začal procházet po horní straně dveří... zvláštní, že se s ním nezavírají.

P. S. - taky z toho článku cítíte takovou divnou náladu? Není to normální šílený článek psaný Eliškou Linn. Divné, divné, divné...

... a vítr rozcuchává vlasy

4. srpna 2011 v 23:23 | Eliška Linn |  naFoceno
Byly to úžasné dny, kdy jsme se houpávaly u Rose na zahradě. Jednoduchá houpačka z provazu a dřívka. Povídaly jsme si a smály se a cítily jsme se jako v létě. Kdyby celý červenec nepršelo, trávily bychom ho tam pravděpodobně taky.
Svět se houpe, chvíli vidíte nebe a koruny stromů, chvíli hnědou zem pod nohama. Vítr cuchá vlasy a ovívá tvář v příjemně teplém dni. A do toho si vykládate se spřízněnou dušičkou.
... teď si v deštivých dnech povídáme v pokoji. A rodiče z toho nejsou tak nadšení, jako když jsme říkávaly: "Byly jsme venku!"

Tablet je skvělý vynález. Ještě umět kreslit...

3. srpna 2011 v 15:34 | Eliška Linn |  naPočítači
Fakt že jo. Kdybych uměla kreslit, tak by to vypadalo mnohem líp (ne, nebudeme se bavit o tom, jakou náhodou jsem se dostala na umprumku...). Tablet to sám svou dokonalostí nezachrání, bohužel. Ale snažil se :)
Obrázek numero uno - pokus o roztomilého plyšového medvídka. Pravda, nedopadl tak roztomile, jako původně vypadal v myšlenkách... šlo prostě o zkoušku "vodových barviček"
Obrázek číslo dva - fanArt Harry Potter & Ginny Weasleyová. Samozřejmě, že mne po shlédnutí Harryho Potter a Relikvií smrti popadla šílená potterománie. Takže jsem se při jednom z deštivých dnů nudila, popadla tablet a výsledek vidíte níže.

Nevypálilo vám to oči? :D
Mějte se fajnově. Mizím k mé drahé BFF. Budeme opět plést. Možná z toho vyleze i nějaký společný článek... ^^