Červenec 2011

Je to náhoda?

18. července 2011 v 21:46 | Eliška Linn |  Koš

Zaujalo mne to dnes u oběda.
Odložila jsem příbor a narovnala se. Mamka se sestrou se po mně tázavě podívaly.
Na talíři přede mnou ležel květák s brambory.
Všimli jste si, jak vypadá překrojený květák? Vypadá jako strom. Je to jenom náhoda? Podle mého ne. Květáky byly původně miniaturními stromy miniaturního světa, který předcházel tomu našemu. Vědci o něm neví právě kvůli jeho miniaturnosti - nic se z něj nedochovalo v takové velikosti, aby to mohli archeologové vykopat. Posledním zbytkem je určitě květák. Jsem si tím jista.
Doufám, že můj objev vědecká obec přijme. Možná to pro ně bude příliš šokující teorie a budou volat po důkazech. Pak jim poradím dát si na oběd květák, ať se sami přesvědčí.





Turecko je fajn. Dobře se tam na plážích čte.

18. července 2011 v 12:37 | Eliška Linn |  Zápisník
Je to jako návrat na Sibiř, když ze slunného čtyřiceti stupňového Turecka přiletíte zpátky do Česka. Hlavně, když vám známí napíšou: "Jsou tady vedra, třicet stupňů." Připravíte se teda na návrat do teplíčka, jaké zažíváte každé ráno a večer, navlečete na sebe kraťase a trička na ramínka, přežijete let v klimatizovaném letadle, vystoupíte na Ruzyni a jakmile vylezete ven, zmrznete na místě. Ledový vítr vás prošvihává celou dobu, co s kufry čekáte na taxíka...


Ale pěkně od začátku. Poněvadž jsme letěly ráno a do Prahy to máme tři a půl hodinky, musely jsme vyrazit den před odletem. Cíl naší cesty byl jasně daný... věděla jsem, kde mamčina známá bydlí a našla jsem si to na mapě. Do Prahy jsme dojely po dálnici... následovala Jižní spojka a Barrandovský most. Jenomže pak jsou tam tunely a v mapě se blbě vyčítá, kama se do nich má vjet a kudy ne. Navíc - umíte si MNE, takového blázna, kterému utíkají myšlenky představit jako navigátora? Navíc, když sedí za volantem moje drahá maminka... řekne se jí: "Tady jeď rovně," a dál jsem se na silnici nedívala, protože jsem zkoumala, kam pojedeme dál. "Myslíš tady nahoru do prava?" zeptala se, když už zabočila. Mohla jsem jenom vykulit oči. Naše dorozumívání by mělo být za ty léta vycvičené, ale přesto když řeknu rovně a myslím tím nezahýbat, mamka tím myslí tu pravou cestu, která vede jakž takž rovně, zatímco hlavní tah zatáčí... dvakrát jsme skončily u Barrandovských studií, ačkoliv jsme se na Barrandově vůbec neměly ocitnout. Známá pak pobíhala hodinu po Praze a snažila se nás navigovat, kde ji máme vyzvednout a abychom neskončily někde v hlavním tahu na Plzeň - málem jsme tam vážně skončily, protože nás tam hnal tunel a my neměly velice kde zatočit...


Kdepak moje múzy jsou?

17. července 2011 v 21:05 | Eliška Linn |  Zápisník
Kdepak moje múzy jsou? Co se s nimi mohlo stát? Kdepak moje múzy jsou? Kde mooohooou býýýýt?

Jsou prázdniny. Máme volno. Volno v hlavách. Tak tak.
Kreslit? Psát? Deníkovat? Blogovat? Fotit? Vykládat? Trajdat po okolí?
Nějak nevím, co dělat. Nápadů je hromada, ale nic mne neláká.

Kocour právě ulovil muchu.

Prý mám na sobě cizí hlavu. Anebo mám cizí tělo. Z dovolené v Turecku jsem přijela pěkně opálená - kromě obličeje a krku. Jak jsem pořád četla, nestihla jsem se pořádně opálit. Takže teď chodím s bílým geeesichtíkem a zbytek je krásně zlatavý jako pečené kuře..

Požírám slunečnicové suchary, piju pomerančovou šťávu a za chvilku si jdu pro jablko. Zdá se mi to, nebo je s vegetariánstvím životní styl trochu zdravější?
A chtěla bych se naučit meditovat. To by bylo fajn.

Vlastně mám co dělat. Mám dát dohromady DVDčka z uplynulých let. Fotky, videa... bude to makačka. Zvlášť, když ještě ani nevím, v ČEM to mám dát dohromady... nevíte někdo nějaký dobrý program?

Asi půjdu pokračovat ve čtení. Erma Bombecková, Betty MacDonaldová, Rudolf Křesťan, Lilian Jackson Braun... perfektní společnost pro letní dny!

Nemáte někdo virtuální brambůrky?
/zmíněný zdravý životní styl v háji/

Užívejte života.
Protože já si ho užívám.
I když se může zdát, že nic nedělám.
Odpočinek je taky umění.
Mějte se :)




(všimli jste si toho škrabopisu? mám toho ještě s tabletem dost na práci...)

Učíme se s tabletem

16. července 2011 v 20:25 | Eliška Linn |  naPočítači

Dostala jsem za devět let samých jedniček tablet. Děkuji ^^
Učím se s ním.
Je to sranda. Baví mě to. Kreslím si a čmrkám a čmárám, pak to zase smažu a začnu znova...
Není to úžasné? :D Záviďte mi, kdož tablet nemá. Přejte mi štěstí, kdož tablet máte, poněvadž abych ho zvládla, budu potřebovat dost energie a trpělivosti...