Březen 2011

Žvatli žvatli

29. března 2011 v 13:14 | Eliška Linn |  Zápisník
BTW: podívala jsem se, kolik budu mít hodin na umprumce. Ble, první ročník bude nejhnusnější... ale pak se to bude o trochu zlepšovat ^^

A jsem zase doma.
Je to až nepříjemný pocit se opět zastavit, vysednout z kolotoče aktivit...
Mamka (taky nemocná) si mne musela vyzvednout ze školy. Prý jsem byla zelená, jako to tričko, co jsem měla na sobě. K tomu bych mohla říct jen tohle: pokud bych to vážně uměla - jakože takhle zezelenat - pak bych mohla klidně vystupovat jako lidský chameleon.
A zrovna z hodiny dějepisu s mojí oblíbenou paní učitelkou!
Ach jo. Uvažuji... třeba mne mamka s tetou doktorkou už pustí do výtvarky a dramaťáku. To by bylo fajn.

Neviděli jste můj hlas?

8. března 2011 v 20:40 | Eliška Linn |  Zápisník
A jsem tady. Opět. Super, ne? Autorský klub odletěl do koše s pár kapesníčky, přece jenom to byl nějaký mezník v blogovém životě. Víte, že to vypsání se sem vážně pomohlo? :D
Jou. Níže vidíte: obrázek kreslený ve sboru. Rosie to nascenovala - to víte, JÁ CHCI SCANNER! To bych potom mohla vkládat články pravidelně. Jelikož a protož (to zní fakt divně) obrázků mám ještě hromadu od přijímaček a kreslím pravidelně. Nikomu to neříkejte, na kreslení totiž vůůbec nemám čas, protože nemám čas ani na učení. Ne, čas je nedostatkové zboží.
Díky čemu jsem mohla kreslit ve sboru? Ztratila jsem hlas. Nějak. Jestli ho uvidíte, řekněte mu, aby tam někde ještě zůstal. Mám perfektní výmluvu, proč nemůžu být vyvolaná. Jistě, s testy na mne učitel dopadne na jistotu. No a co.

Tohle byl celkem nejapný pokus o komix ^^
Žvatli žvatli žvatli.
Uvažuji, zda napsat Matýskovi nebo nenapsat. Je to inteligentní kluk (překvapené výrazy, prosím). A vážně, vážně ho mám ráda za to, že se s ním dá tak dobře rozmlouvat. Fajnový to člověk :)
Víte co? Já nevím o čem psát. Chňá. Je to super, že nemám nápady. Mám pořádně prázdno v hlavě. A je to strašně pohodlné. Neboť člověk pak nemá s ničím starosti.
Zkuste si taky vygumovat mozek.
Krásně se vám uleví.
Mějte se.

... odteď na to budete muset být sama.

8. března 2011 v 19:11 | Eliška Linn |  Koš
Jo - slíbila jsem Matýskovi, že se o něm zmíním. Ehm. Raději jinde. V nějakém rozjásanějším článku. Sem se to nehodí. Kámoš si zaslouží lepší umístění, než zde. To jenom tak, jakože na to myslím ^^

Je to jako když vám vrazí kudlu do zad.
Pro začátek otázka: čím je blog drahé Rosie lepší než můj?
Odpověď: Kdo ví.
Smířila jsem se s vyhozením z Autorského klubu. No dobře, tak ne úplně, protože jsem se doplazila zpátky k Rulcovi s mailem... no k ničemu to samozřejmě nebylo. Že prý se rozhodl mít v AK starší blogy (dva roky jsou pro něj asi málo), blogy, které dokáží oslovit čtenáře i mimo řady uživatelů (ehm, jak se rozezná takový blog od normálního?), blogy, které nejsou svázané s místní komunitou. Nepochopila jsem to, jako svázaná si nepřipadám, to by s místní komunitou musely být svázány mé normální myšlenky. Tak jsem si s Rose zanadávala, že by to měl být spíš Klub vyvolených než Autorský klub, protože kde jsem neautorská? Dobře, tak prostě nebudeme v klubu. My to nějak přežijeme.

Pa dam, pa dam, pa da pa da pa da pada pa dáááá dadadadadam...

4. března 2011 v 14:07 | Eliška Linn |  Zápisník
...článek o vystoupení, nádherných šatech, šíleném druhu člověka a programu Malování...

Již zítra se sálem rozezní ta úžasná hudba... pa dam, pa dam, pa da pa da pa da pa da padááá da dada dadam!
Pro ty s menší představivostí, prostě se tam rozezní pink panter. Již zítra se totiž koná školní ples a my, tanečnice, tam vystupujeme. Řeknu vám, ta choreografie je skvělá. Horší je provedení. Ale ticho. Jak jsme říkali s Rose, musíme se tvářit, že jsme dokonalé. Alespoň na blogu. Ona by mi potom totiž zase vynadala, že v jednom článku tvrdím to a v druhém ono... a to je prostě jedno, beztak je o týden a dvanáct hodin mladší, tak by si neměla na starší sestru vůbec dovolovat, no že jo, jednu nevychovanou už doma mám, tak se po ní Rosie nemusí opičit.
Až dotančíme, sundáme si načesané panteří uši a odepneme kočičí ocas, sundáme rukavičky jako tlapky a vyslečeme růžovou kůži, čili silonky... pak máme asi půl hodinu na to, abychom se převlekli do plesového. No, ne, že bychom měli zrovna plesové róby, řekněme si to na rovinu, který rodič by utrácel tolik peněz kvůli jednomu plesu, poněvadž jako patnáctileté ještě moc plesy nevymetáme... Prostě jsou to takové univerzální šaty, pořízené zrovna i na deváťáckou závěrečnou fotku a slavnostní ukončení školního roku.
Prostě to jsou takové pěkné krátké šaty, no... jou! Takže v těch šatech ještě odzpíváme pár písniček z Rebelů, pěkně v naší sestavě komorního sboru, ačkoliv jsme komorním sborem být neměli, nicméně tak nějak nás tam zbylo maximálně patnáct, hodně lidí odelo, možná že na tom má vinu naše nová učitelka, která nás učí správně zpívat, písničky a dirigování má na starosti pořád mamka, tu všichni zbožňujeme, ale bohužel již tolik nechodí na zkoušky, no prostě odzpíváme těch pár písniček a máme volno.


Myšlenkový koktejl z *vložte jméno rodné obce*

3. března 2011 v 11:56 | Eliška Linn |  Zápisník
ťap ťap ťá ďa ďap ťap ťap ťá ďa ďap Jďu měštěm švých šnůů... kráčím přeš brodueeej...
Nevšímejte si mých výpadků zdravého rozumu, nevšímejte si toho, že se mi myšlenky vrací k právě zkouknutému Madagaskaru... všimněte si především toho, že jdeme opět (po dlouhé době) namixovat myšlenkový koktejl! A tak, po tomhle a tomhle konečně přichází tohle.


Tentokrát budeme potřebovat:
5 a 1/2 hodiny času stráveného ležením
konzervované myšlenky z minulého týdne
kousek nápadů
přiměřenou špetku inteligence (nepřehnat to)
nudu jen tak na ochucení
máslo
pár ran, aby se mixér konečně pohnul