Leden 2011

Jak se báte?

31. ledna 2011 v 19:00 | Eliška Linn |  Zápisník

je čas dělat chyby
je čas přestat zoufat
a jen si říkat kdyby
je čas jednat
...
nebo ne.
Ahojte, malí žvatlálci!
Po neutišeném tichu zde nastává převrat: hle, Eliška Linn vložila článek! (ááách a óóch zašumí davem).
There is nothing to do, nothing about what I can write.
Maybe...
Nějak se mi poslední dobou líbí má lámaná angličtina. Jakože... byla anglická olympiáda, víte. Ale ticho. Nebudeme zde mé výborné výsledky probírat. A fakt výborné, jakože ze třídy jsem nejlepší a ze školy druhá nejlepší, ale vás přece vůbec nezajímá, že jsem byla druhá, kdepak. Proto se o tom nebudu ani zmiňovat, že jo.
Tak si tady tak poslouchám Taylor Swift, mixuji to s 30 seconds to Mars a současným repertoárem sboru, který kvílím se svým nemocným krkem sama. Mám rýbu, takže to by taky o mnohém vypovídalo - tedy o tom, že se celkem nudím. Jakože omezena rýmou a pálícím krkem...
V současné chvíli čtu Fulghuma - Co jsem to proboha udělal? Perfektní to kniha.
...
Uvědomujete si, kolik se toho během jediného roku změnilo? Zkuste si vzpomenout, co jste dělali minulý leden. V jaké situaci byli vaši blízcí. Hem. Jak rychle ten čas letí - je to tak dávno. A přitom jen před chvílí.

Přestávám mít náladu cokoliv podnikat. Škola-Rose-ZUŠka-netbook-vana-spánek. Bohatý program, opakující se každý den. Pořád dokola. A dokola. A dokola.
Chtělo by to lidi, kteří by mne znovu nabili energií.
Mějte barevný život.

Pozastavení - ptejte se mých spolužáků ^.^

18. ledna 2011 v 13:40 | Eliška Linn
Tak jo.
Prozatím se s vámi budu muset rozloučit. 
Když už se konečně dostanu na umprum a tím pádem získám čas na psaní článků, začnou se o můj blog zajímat spolužáci.
Tákže...
Abych oddělila svůj blogový svět od normálního, prozatím se musím uchýlit k pozastavení...
a to jsem myslela, že se tomuhle pozastavování vyhnu.
Omlouvám se. 
Opět :D
Vaše blogy začnu zase procházet - konečně - a komentovat.
Samozřejmě, těch článků jsem u vás vynechala dost, ale aspoň se pokusím o komentáře u většiny.
Táák.
Mějte se pěkně
Nepozastavujte blogy
A žijte s optimistickým pohledem na svět!



... jenom doufám, že se nikdo ze spolužáků nevyzná v systému blogu ^^

P. S. : taky vás tak nehorázně rozčilují ty reklamy, co sem blog hází? :D :D

Jsem nic pro dnešního člověka

12. ledna 2011 v 20:21 | Eliška Linn |  Koš
Kráčím rozkvetlou alejí, kde jen květy samoty kvetou, kolem mé sny se válejí, pošlapané bezohlednou realitou. Jsem sama uprostřed ulice plné lidí, copak nikdo nevidí, že tady jsem?! Snad můj křik jim oči rozlepí, ale ani řev a kvílení nepomůžou těm, co zmizeli v hloubce doby moderní, a jdou přímo za nosem.
Jo, tohle je to, proč se cítím tak sama, nutí mne spěchat a já jdu proti proudu, nechci se nechat strhnout váma! Ti, co jsou slabí, nevidí, že mám pravdu, když říkám, že je lepší být originál.
Hledí na mě skrz prsty, a tím mé odhodání ještě ubírají, jen málo tvorů je jako já, možná jsi to i ty, pak chápeš, že nic příjemného není být tam, na kraji společnosti.
Lidé kolem své sny zalepili do krabice z kartonu, a to všechno do moře zahodili nebo vyhodili někam nahoru, do vesmíru, do nekonečna... mají jistotu, že se jim nevrátí. Jim nevadí, když jim je někdo bere, necítí to tak, jako já, šlapou po mých snech a mě to srdce rve. Protože pro mne to všechno velký význam má, proč to nechtějí pochopit?
Protože oni jsou jiní.
A já jsem jiná pro ně. Mé osobě jejich odlišnost nevadí, ale oni? Nesnášejí mě za mou rozdílnost. To je to, co jim vadí, nechtějí trpět blázny, protože jejich svět je ten správný, nebo si to alespoň namlouvají, nemůžou mít originály v jejich společnosti.




Té skříni se oddělávají nožičky! To mi to nikdo nemohl říct?

11. ledna 2011 v 21:01 | Eliška Linn |  Zápisník
Je to podivně monotónní. 
Myslím celý můj život v poslední době. 
Lidé stejní, povinnosti stejné, myšlenky stejné, prostředí stejné.
UBÍJÍ MNE TO!
Jsem člověk s kreativní a pološílenou duší, která se v jednom těle dělí o místo s romanticky založeným a šíleným srdcem. Takový člověk přece nemůže vydržet příliš dlouho s tím samým stylem života.
Musí se alespoň něco měnit.
Tak se mění.

Mňau? Škrk! Haló? Tady Eliška Linn! Eliška Linn volá Zemi!

6. ledna 2011 v 21:44 | Eliška Linn |  Zápisník
Tož su tu.
Tramtadadá! 
Opět mě tady máte. Jsem zde, opět s jedním článkem, poněvadž se prozatím a stále ještě připravuji ještě na druhé kolo. Jo, čtete správně, druhé kolo přijímaček. Postoupila jsem! (Vynecháme fakt, že jen tak tak nad čarou, no že jo, prostě to zní dobře, když se řekne jen postoupila jsem.)
Jinak, pravděpodobně jsem byla hodná. Ježíšek se vytáhl. Netboočeeeek! *hopsy hopsy žuíííía supr čupr výraz i nálada*