Prosinec 2010

Je too.. je too... pokus o kresbu, třeba?

14. prosince 2010 v 21:59 | Eliška Linn |  Zápisník

Ahojte, izolepáčci.
Řekla bych, že zcvoknu. 
Po kapsách nosím tužky, gumy, ořezávátka a kolikrát o tom ani nevím. 
MAGOŘÍM.
Každý den kreslím. Řekněme, že se alespoň snažím každý den kreslit. 
Je to v háji, poněvadž už skoro vůbec nejsem na kompu a vážně, vážně mi začínáte moc chybět. A vaše blogy či planetky či jak to chcete nazvat. Jenže není čas. Fakt ne.
Nestíhám ani školu. Neptejte se, jaké mám poslední známky. Nejsou to pětky ani čtyřky (ty jsme si ještě nezapsali), ale jako jedničkářka fakt nepůsobím. No co už. Je jenom jediná možnost, jak se zachránit, a to je přijetí na umprumku. 
tůtůůůtůůů
Hej, nechtěli byste mi někdo pomoct? Ne? Nevadí.
Teď jsem naháněla kocoura po bytě, jenom abych mohla nakreslit jeho hlavu. Uf. Výsledek? Je to napůl podle skutečnosti, napůl podle fantazie. Já vážně nemůžu za to, že v půlce kreslení zdrhl. Nechápe vážnost situace. 
Jou. A už jsem vám říkala, že jsem docela sebekritická?! Pěkně si nadávám za ty výtvory, které nejsou na pohled dokonalé (čili za všechny). Po týdnu a půl kreslení v podstatě bez přestávky mám maximálně tři výtvory, které by se daly použít. Nebo si to alespoň myslím.
HMHMM.
Už jenom čekám, kdy začnu tahat náčrtníky i do školy. Že by už zítra?
Raději ne. Spolužáci by se mi vysmáli. Vím to. A zase ta sebekritika...
Víte co, jdu kreslit.
Zase.
Už si bez toho nedokážu představit den.
Mějte se pěkně.
Omlouvám se, že vás zanedbávám. 
Bye*




Mějte se tu hezky, já se jdu umučit kreslením

9. prosince 2010 v 17:45 | Eliška Linn |  Zápisník
Vážení a milí, 
ti, kteří mají přečtené i předchozí články si možná pamatují, že jsem odevzdala přihlášku na umprumku do Hradiště. Kvůli tomu zřejmě nebudu vůbec na blogu. Je mi líto. Miluji vás. Ale tak... nemůžu si dovolit ztrácet čas na počítači. Slibuji, že se sem vrátím po talentovkách, to jest po 3. lednu 2011. Občas sem juknu, něco rychle přidám, postěžuji si, jak moc obrázků se po mně chce. Je sice pravda, že jsem se rozhodla docela pozdě, mám jen měsíc na přípravu. No, nechápu ovšem tetino šílení (jakože šílení paní učitelky). Snad jsem chodila do výtvarky nepřetržitě deset let, né? To jsem se jakože nic nenaučila, když teď musím z ničeho nic trénovat kreslení a malování? Beru přípravu na modelování hlavy, ale přece nemusím kreslit 5 velkých obrázků na A2 / A3 za dva dny, přičemž přijdu v šest domů utahaná ze školy a z kroužků. ... Na víkend mi teta slíbila zadaných aspoň deset obrázků. Hmhmm.
Prostě se tímhle umučím. A pak budu nadávat, když se na tu školu nedostanu. Na druhou stranu budu nadávat, i pokud se tam dostanu, protože mě podobné stresy budou čekat další čtyři roky. I když... doufám, že zase tak ne.
Vidíte to?
Jenom pomyšlení na ty studie ruky, očí, uší, noh a růží mi zasekává sloh.
Grr.
Mějte se.
Vzpomínejte v dobrém.
Jdu kreslit.

Poslední zápisek čtrnáctileté Linn

2. prosince 2010 v 13:16 | Eliška Linn |  Zápisník
Posledně jsem se zde objevila před týdnem a ačkoliv jsem se snažila dokopat se k napsání článku, nějak to pořád nevycházelo. Protože jsem ještě pořád nemocná, bolí mne z počítače celkem rychle hlava. Hm.
Nicméně už jsem bez psaní na blog nemohla vydržet.
Právě kvůli nemoci se toho moc neděje. Ležím, spím, kreslím, abych zvládla talentovky, čtu, píšu, abych mohla vydat knížku... modlím se, abych se už konečně uzdravila. Kocour občas mňoukne, vleze ke mně do postele, vrní, spí, pak šílí, pak zase spí.