Supermegažůžovní týden

6. září 2013 v 19:51 | Eliška Linn |  Zápisník
Supermegabombastickyžůžověskvěláckyboží. Takový byl první týden zpátky ve škole. Ale na umprumce je takový téměř každý.
Od poznání patnácti vyjukaných prváčků oboru multimediální tvorba (taky bych byla vyjukaná kdyby si mne prohlíželo 45 studentů vyšších ročníků najednou.. a u toho dávejte pozor co vám říkají učitelé...), přes čajovnu, kam jsme teda dotáhly i tři prvačky, přes cestu vlakem domů, kdy mi kamarád usnul na klíně a nemohla jsem ho vzbudit když měl vystupovat,
přes figurální kresbu, kde jsme kreslily kostru (na co se nějak seznámit a říct si co budeme dělat a potřebovat, rovnou si nachystejte stojany!) a první úterní portál v tomto školním roce (kde to vypadalo jak kdyby nás od posledního vůbec nedělily dva měsíce, ale pořád jenom ten jeden týden... rychle se najelo do starých kolejí. A byl burčák!).
Středeční ranní odjezd mé sestry na adaptační kurz gymnázia (tak ona už je na střední? o.O), poflakování se v prvních hodinách návrhářství (dívali jsme se na film a upravovali si obor rozvěšením závěsů.... aby nám náhodou nesvítilo slunce na monitory), návštěva knihovny s Luci a večerní pohoda u večeře s maminkou a zhasnutí v devět, jakmile jsem dočetla první knížku z povinné četby (William Saroyan: Tracyho tygr),
přes čtvrteční první hodiny 3D, kde nás učitel nadchl co všechno v tom jde dělat (ukazoval nám reklamní návrhy, screenshoty z vytváření her, které by ukazovat neměl a screeny z filmů, kde se v 3D dělaly speciální efekty), pohodlné pochodování po školních chodbách (protože mne vzal na záda kamarád a nosil mě ^_^) a pořádnou prohlídku prváků, abych je třeba poznala. Přes rozhovor s naším učitelem fotky (co už nás letos nemá) a další návštěvu knihovny (kde jsem nechala 1000,- zálohu na knihu Příběh umění od E. H. Gombricha... vážně s tím nesmím nic udělat, jinak mi nevrátí na jízdné a neměla bych se jak do UH dostat o.O)
přes páteční polomrtvou cestu do školy (kdy jsem buď četla nebo spala), dozvědění se od učitelky co budeme dělat za landart na plenéru příští týden... a i přes šíleně nízký tlak, kdy jsem se potácela po chodbě, přidržovala se stěny a před očima měla bílo, jen chvilkami problikl správný obraz (už jsem myslela, že omdlím, ale moje tělo očividně bude snášet jakékoliv hrůzy aniž by sebou praštilo).
A teď na to všechno vzpomínám a usmívám se jako pitomeček.
Příští týden je plenér, takže to bude další bomba.
Těším se jak malá.
(což k té osobě co všechny objímá, směje se a poskakuje po chodbách vůbec nesedí)
Mějte se žůžovoučce

Jako bonus následují super kvalitní fotky z mobilu.
Hurá, jsem zpátky na oboru! ^_^ (protože jsem se nemohla dočkat)
Hurá do čajovny! (protože tam je krásně tma, klid a pohodlné polštáře na zemi... a to nemluvím o čaji, který si nemusíte chystat sami)
Hurá na figurální kresbu! (po roce bez jakéhokoliv kreslení, protože multimédia prostě kresbu ve druháku nemají, tak proč ne rovnou 1:1 ?!)
Hurá na zakreslení celého božího týdne redisperem! (protože kocúr zbožňuje když mne může u téhle práce sledovat)

(teď už je fakt konec)
 

Pdy. (Prázdniny ve velké zkratce)

1. září 2013 v 19:19 | Eliška Linn |  naFoceno
Tak to proleťme, bez komentáře.
Nebo s rychlokomentáři.

Začněme superkýčem, aneb západem slunce nad mořem. No jo, dovolená. Dámská jízda (maminka-sestra-já) na Lesvos.

Pokračujme velice zběžným shrnutím letní filmové školy... Má maličkost na nemé fotce s nemnou udělaným účesem. (díky Luci) Jedná se o fotku pořízenou při čekání na jeden film na náměstí. (zdarma, samozřejmě, jsme studentky na umělecké...)

S Hankou Rose jsme se naučily kouzlit... kreslení světlem nás zabavilo na pár večerů.

Pak se u nás zastavila návštěva - kamarádka Luci z umprumky. To byly skvělé dva dny ^_^

Párkrát jsme se viděly s rodinnými známými - taková dámská jízda ve větším. Třeba luhačovská přehrada byla fajn.

A jak jsem zmiňovala Luci, tak proběhl další výměnný pobyt - tentokrát jsem jela já k ní, aby to bylo fér. Fotily jsme v přírodě a pořádně se na to připravily.. jenom jsme do těch sítí nepolapily žádné krásné společníky. Škoda.

A poslední prázdninový týden jsem strávila u tatínka - jako každé prázdniny.

Tak to bylo opravdu ve zkratce. Vypíchnuté asi ty nejdůležitější události prázdnin. Fotky jsem neupravovala, protože jsem na to příliš líná (až na některé rozměry u těch, co jsou i na tumblr). Vždyť jsou ještě prázdniny (ačkoliv mi mobil hlásí, že se mne pokusí probudit za 9 hodin a 59 minut... děsí mne to, ale stejně už tři dny nespím jak se těším do školy :3 )
Mějte se superskvělácky.

Prázdninový režim

24. července 2013 v 3:36 | Eliška Linn |  naPočítači
Proč bych taky vstávala dřív. Vlastně pomáhám rodině šetřit - o snídani méně každý den, to se koruna za korunou naskládá.
Vyspávání minimálně do jedenácti, to na prázdninách vyloženě miluju.
Taky miluju kolik mám najednou času na kreslení.
Čerstvé koblížky z pekárny - miluju vycházky v jedenáct večer.
Miluju kuchařské výkony naší maminky, která přes rok nevaří.
A miluju, kolik mám času na našeho krásného kocúra - ťapat s ním po čtyřech po celém bytě.. co by člověk pro kočičí oči neudělal.
(taky si všímáte toho, jak opakováním jednoho slova pořád dokola to slovo jakoby ztratí význam a stane se jen souborem zdánlivě nesouvisejících písmen? To na slovech miluju...)
Vlastně se mi ani nic moc nechce. Ven vycházím - abych se teda aspoň někdy s někým potkala - nejdřív po šesté hodině, aby se minimalizoval čas strávený v letních vedrech. Půlku těch hiců prospím, jak už jsem zmínila, a poté buď udržuju byt v obyvatelsky přívětivém stavu (dobrovolně uklízím) nebo si čmárám (tvrdím si, že se zlepšuju) nebo hraju na klavír (klávesy, ale who cares).
A úplně minimální množství času trávím na počítači. Samozřejmě. Všichni mi to věří...
Mějte se letně.
 


Strašidlo pod postelí

22. července 2013 v 0:10 | Eliška Linn |  naPapíře
Po řeckém oddechu zase doma. Vytáhla jsem tuše a kreslím. Nemám skénr takže jediný způsob jak to sem dostat je strašně zdlouhavý - přes foťák. A to se mi nechce. A protože se jinak nic moc neděje, tak to je tady mrtvé. Ale třeba se k něčemu dokopu... jako teď.
Prázdniny jsou fajn.

Nudný nadpis: začátek prázdnin

1. července 2013 v 12:52 | Eliška Linn |  naPapíře
A já začala... no, nudit se už v pátek večer. Po tom předchozím týdnu je totiž těžké se nenudit když je člověk najednou sám doma. Co tam? Poslední školní týden byl perfektní. Ani minuta ztraceného času. Můžu za to děkovat.

Tanec v srdci

17. června 2013 v 10:13 | Eliška Linn |  naFoceno
Práce na klauzurách je pořád jako na kostele... katedrále... gotické... rayoantní a flamboyantní gotika...
Ale mezitím jsem stihla skočit aspoň se podívat na vystoupení milovaných tanečnic. Uznávám, párkrát jsem měla slzy v očích a nutkání dětinsky natáhnout ruce k podiu se slovy "Já chci!". Ale kotník mi zatím nedopřává luxusu, jako je tanec.
Podmínky na focení děsivé, snaha osvětlovače vytvořit atmosféru se zrovna neslučuje s mou snahou něco v té rychlosti zachytit... když je málo světla, může se běžný objektiv snažit sebevíc. No, něco z toho vylezlo. Takže ve zkratce...

Cítím léto. Všude.

17. června 2013 v 9:25 | Eliška Linn |  naFoceno
Jaký skok od chladných dnů do těchto letních pařáků!
Vylezla jsem s foťákem na kopec - jenom kvůli klauzurám, jinak bych se do toho vedra nevytáhla - a když už jsem tam byla při téměř-západu slunce, dalo se toho využít. Dalo se toho využít mnohem víc, než jsem využila, ale mně už se vážně točila hlava. Pro lidi se supernízkým tlakem jsou takové prudké změny ideální.
shame on me

Mějte se letně.


Šedivá nálada.

3. června 2013 v 0:09 | Eliška Linn |  naFoceno
Ne že bych trpěla depresemi. Jenom je složitější udržet si energii, když není tolik slunce.
Ne že by u nás byly záplavy. Vlastně ani tolik neprší. Prostě je šedivo.
Ne že by se ta hudba hodila k fotkám. Ani ne. Ale teď ji poslouchám.
Co dodat. Snažím se dokopat k focení klauzur a pořád to nějak nejde.
Mějte se.




Masquerade

25. května 2013 v 0:25 | Eliška Linn |  naFoceno
létající...
Šaty, co měly být vrácené do tanečního, rádoby ateliér vytvořený z obývacího pokoje s běžnou pokojovou žárovkou, samospoušť a hlavně egocentrik poskakující před objektivem.
Autoportét !
Na plese masek každý každého tahá za nos z papírmašé...
A po půlnoci princ Popelku s maskou ztratil.
Konec pohádky.

Růžovoučká jarní romantika.

24. května 2013 v 11:23 | Eliška Linn |  naFoceno
A JARO JE ale už fakt úplně TADY.
Nebo už je zase pryč.
Asi jo. Už bude pryč. Škoda. Ale stihla jsem vypadnout od počítače (ooooh!) s foťákem v ruce zrovna když byly rozkvetlené sladce romanticky žůžové stromy. Teda, říkáme tomu sakurová álej. Asi nejhezčí místo na našem sídlišti.
Stupidní blog a vkládání fotek.
Byl pozdní večer - první máj..
Dobře, tohle nebylo foceno na prvního máje. Kdyby mne prvního máje pod takovým stromem někdo políbil, nevím, jestli bych byla totálně roztála nebo bych byla znechucená přehnanou romantikou.
Tak ať nejste tou žůžovou znechuceni i vy.
Mějte se fajn.
Já jdu po projíždění starých fotek do další hodiny.
Papa.

Proč nekreslím do komiksů jiné lidi

5. května 2013 v 0:04 | Eliška Linn |  naPočítači
Nakreslená komiksová verze mého života s bohatou slovní zásobou.

I přesto jsem anděl!

3. května 2013 v 22:32 | Eliška Linn |  naPočítači

A neptejte se proč je tam zmíněno že to něco je kočkomyší přirozenost. Podle některých bych totiž pak vyzněla jako ďábelské stvoření i já. Ale prostě.. proč nelovit když to jde? O:-)

Nádražní

29. dubna 2013 v 22:37 | Eliška Linn |  naFoceno
Věřte mi, nemohla bych být profesionálním paparazzi. Ani amatérským.
Vlastně vůbec neumím fotit lidi nenápadně.
Což je pak trochu problém když máme fotit dokumentární fotku. Někde.
Třeba na nádraží, když si to usmyslím.

NA STŘED!


Můžu vlaky cestovat jak dlouho chci. Denní, běžní cestující, mi přijdou nudní.
Raději jezdím v noci.

Když je situace rychlejší než mé manuální nastavování fotoaparátu.

Mějte se... černobíle?
Tralala.

Pasivní hráč počítačových her

11. dubna 2013 v 23:32 | Eliška Linn |  naPočítači
drsný Assassííín Eliška Linn (co by se zabila při prvním skoku přes drobnou zídku)
... protože mne nebaví ty hry hrát, ale sedět někomu za zády, smát se, lekat se, poznamenávat k tomu pár věcí... to dělám ráda. V současné době sleduju kamarádce za zády Assassin's Creed. Nemám ani tušení, co je to vlastně za díl nebo jak se tomu říká. Prostě to sleduju a je to super. Zvlášť když se děj pohybuje ve městech, které díky školnímu výletu do Itálie za týden a něco navštívíme.
Ve škole teď animujeme krátké animace na téma "Ptáci". Má to být použito na nějakém festivalu ptačích budek nebo co. Jedna spolužačka dělá tradiční papírkovou animaci, většina z nás si naskenuje připravené nastylizované ptáčky a rozhýbe je v Adobe AfterEffectu... a Luci dělá stínovou animaci. Dneska jsme jí já s Tei (a Yumi) dělaly ruce.. teda, ne její ruce. Ty hýbající se ruce. Bylo to fajn.
během papírkové animace...
"Myslím, že jsi pohnula i celým tělíčkem toho zeleného."
" Do p*dele už, já je fakt přejmenuju ze Zlařana a Chlupíra na Pi*use 1 a Pi*use 2!"
A jinak nemám na nic moc čas. Doma si dopisuju dějiny výtvarné kultury, protože budeme psát test. Pak se učím na dějiny fotografie, protože budeme psát test. Pak mne čeká romantismus, protože budeme psát test. A matika, ale tu se učit nebudu, přestože budeme psát test. Nějak se nám ti profesoři před odjezdem do Itálie zbláznili.
Mějte se fanfárově.
Pac a pusu.
Tralala!

Na černobílou notu.

8. dubna 2013 v 4:38 | Eliška Linn |  naPočítači



_________Momentky.

Poslouchat popové hvězdy?
Klasiku přece nikdo nepřemůže.
__Nechat cvičené prsty
__po černobílé klaviatuře
__proběhnout hravě.
______Pročítat noty zas a znova,
______zatímco v hlavě
______znějí Nocturna Chopinova.


Protože proč ne? Snad každý klavírista musí jednou podlehnout Chopinovým melodiím (téměř určitě každá klavíristka, přece jenom jsou to jemnější, romantičtější věci). Sice upřednostňuju ruskou školu, ale než se naučit něco od Rachmaninova... to je v plánu. Noty jsou. Jenom bokem, odložené, ponechané na příště.
Proč to sem píšu? Je mi líto nechat tady jenom obrázek.
Představuji vám pana Frédérica Chopina, velikána klavírní hudby.
Jo, a mimochodem, Chopinovy etudy stojí za to. Zůstane vám jenom otevřená papula, vypleštěné oči a rozum stát, když někoho vidíte jak je hraje.. a jeho prsty v té rychlosti skoro nevidíte.

Ž (i) júúúú!

5. dubna 2013 v 22:52 | Eliška Linn |  naPočítači


*spad*
Protože to photoshop dělá rád, je totiž zlý a projevuje to jenom u práce, na které vážně záleží,
například u animace frame by frame (snímeček za snímečkem) do školy.
Tak jsem o víkendu skončila po nakreslení celkem.. pff, sedm barev plus obrysy na jeden snímek, dvě sekundy po 25 framech to je padesát.. padesát krát osm.. po nakreslení 400 snímků. (nejde o obdivování mé superrychlosti v matematice, jde o obdivování mých nervů)
Naštěstí se nade mnou slitoval jiný photoshop a přeuložil mi to, takže se nakonec k té animaci zase dostanu a křeček může pokračovat na své cestě v kolečku. Hloupé zadání úkolů do školy.
Teda, kromě křečka (a šití stylizovaných ptáčků na papírkovou animaci - ruční práce na multimédiích!) čmárám ještě návrh na festivalová trička. Můj problém je, že jsem se moc vžila do vykreslování kroje a najednou je to složitější než by být mělo. Když už to teda nepoužiju, tak jsem si to aspoň oddechově vybarvila a pokouším se přijít na něco jiného.

Až nebezpečně moc jsem si navykla na poslouchání písniček. Jakože najednou bez hudby nevydržím, natož pracovat. Takže jsem včera šílela, že mi hraje jenom jedno kouzelné sluchátko. Bohužel není kouzelné natolik, aby zvládlo stereo utáhnout samo o sobě. Pff. To bylo hodně zoufalé. Zjistila jsem, že i ty méně kvalitní mi vždycky nakonec hrají jenom.. po jednom. Prostě žádný pár. Jak to sakra dělám?
Jo a jedna věc mne toto pololetí na škole rozčiluje. Fotíme portréty. Já nehodlám dávat na blog fotky spolužáků. Už cítíte ten problém? Nemůžu sem dát žádné školní práce co se fotky týče (když už je teda někdy splním). A animace jsou moc na dlouho než z nich něco vyleze. Nemám se tu čím chlubit.
No ale to by tak bylo...
tak všechno.
Tralala!

(muahaha, satansky rychle ukončený článek)

Injekci do kotníku

1. dubna 2013 v 1:52 | Eliška Linn |  naPočítači
Několik super rychlých náčrtků k aktuálnímu tématu mého života.
Jehlám prostě nevěřím.
Problém s kotníkem. Hodně dlouho se už držel. Prostě bolel. Hajzl. Jediná část mého jinak dokonalého těla, která dělala problémy. A dál dělá. A to i po zásahu ortopeda. Pan doktor měl geniální nápad. Bodnout mi do toho "podrážděného kloubního lůžka" injekcí nějakou supernápomocnou látku. Jenomže já a jehly se nekamarádíme.
Jooo, možná jsem trochu ztratila barvu. A to jsem ještě netušila, že injekce nebude z celého dne to nejhorší. Po třech hodinách, kdy už jsem vydýchala tu psychickou roztřesenost, se dostavila muka. Naprostá. Nejhorší bolest mého života.

Nejdřív to ten kotník rozdrtilo mezi tisíci tunovými závažími, pak se to pokusilo vydloubnout ho z těla polévkovou lžící a nakonec si to bublalo soukromými výbuchy. A to, prosím pěkně, ortoped říkal, že by to dneska mohlo možná trochu bolet, že se to dnes nemá namáhat.
Dohájíčka.
Dva ibalginy, paralen, nic nezabralo. Teda, hodinu jsem skučela a pěla árií o mnoha slovech (bué-hehe-he-heee, já už nechci-hihi, do p*deleee-he-he-neee..) a pak jsem prostě odpadla vyčerpáním. Tak.
Není to úplně dnešní příběh.
A i po těch dvou dnech kotník ještě pořád bolí.
Naštěstí už ne tak sebedestruktivně.
Ano, sebedestruktivně, měla jsem sto chutí ho odřezat od těla.
Možná by aspoň to pomohlo.
Mmf.
mějte se pěkně a nenechejte si namluvit doktory, že injekce do kotníku nebude bolet.
Bude.


P.S. - maminka mi půl hodiny po ibalginech a paralenu navrhla víno. Nakonec mi ho nedala, ale řekla bych, že bych po té kombinaci byla tak zdrogovaná, že by mi to jediné pomohlo. Pac a pusu.

Tak si hledím z okna...

30. března 2013 v 0:37 | Eliška Linn |  naFoceno
"We have a beautiful winter this spring."

První jarní den.

22. března 2013 v 23:33 | Eliška Linn |  naPočítači
O prvním jarním dni mi bylo fajn. Teda prý začalo jaro už 20., ale já mám takovou radost že si ze školy pamatuju nějaké datum a to 21. 3. .. že prostě jaro začínalo ve čtvrtek.
Ve škole stěhujeme obor, takže v ateliéru už nemáme skříně. Ale ten bordel ano. Třeba já tam mám troje boty. Nechápu proč. Na jedny si vůbec nevzpomínám, jak se do školy dostaly.
Ale to jindy. Ve čtvrtek jsme šli do kina na premiéru "UTB Shorts 2013", pásma vybraných filmů studentů Fakulty multimediálních komunikací ve Zlíně, animace a audiovize. Dva animované už náš obor viděl ve Zlíně, ale i ty ostatní byli hodně dobré, a některé hodně psycho. Au.
Jeden z těch co jsme je viděli podruhé prostě miluju. Líbí se mi ten styl, líbí se mi... líbí se mi. Dějinářka by mi v současné chvíli vynadala, že co se nám líbí a nevíme proč, to je kýč, ale tohle není a přitom to nedokážu popsat.
ukázka z filmu "Kde rostou motýli?"
No a po premiéře bylo občerstvení... z našeho ročníku jsme nakonec zůstaly jenom já a Yumi, k tomu tam vydrželi ještě čtyři naši třeťáci. Po návratu pro věci do školy (takže v našem případě do toho rozbombardovaného čehosi co kdysi bylo naším druhým domovem) jsme ještě zamířili na Portál. Hrálo se na klavír, tančilo (nebo spíš se uvažovalo jak rychlý by na tohle musel být valčík nebo polka).. portálové víno.
Byl to fajn den. Teda.. prostě jsem ráda za tu atmosféru.
Vždycky když si něco tak užiju, nejsem schopná to sepsat.
To co má ta vysoká dívka na hlavě je klobouk ve tvaru narozeninového dortu. Jo, slavila.
Mějte se fajnově.
Tralala!